Protištěkací obojek to nevyřeší. Co se za štěkotem na vodítku skrývá

Když u nás lidé řeší psa, který na vodítku štěká na jiné psy, málokdo hledá vysvětlení. Hledá se protištěkací obojek. Je to jedna z nejdražších a nejvíc obsazených položek na českém internetu pro psy, takže je jasné, že poptávka je skutečná. My takový obojek nevyrábíme a tenhle článek je odpověď člověku, který ho má v košíku.

Co ten štěkot je

Doma je to hodný pes, na výběhu si hraje, a na vodítku se z něj na deset sekund stane někdo jiný. To má jméno: reaktivita na vodítku. Není to agrese ani špatná výchova, a hlavně to není vlastnost, ale situace.

Dva psi, kteří se potkají na volno, mají možnosti. Můžou se obejít po oblouku, přičichnout v křivce a jít dál, nebo se odvrátit. Ten oblouk je normální psí komunikace a vyřeší většinu potkání, ještě než se něco stane.

Na vodítku je oblouk pryč. Pes je na půldruhém metru popruhu, člověk jde po chodníku rovně, a jediný směr, který zbývá, je dopředu, tedy přesně ten, kterým pes jít nechce. Co zůstane, je udělat se velkým: zaštěkat, vytáhnout se, hlasitě zabrat, dokud ten druhý nezmizí. A on skutečně zmizí, protože prostě prošel. Z pohledu psa to zabralo, takže příště začne o pár metrů dřív a o něco hlasitěji.

Co udělá protištěkací obojek

Ať už pracuje na výboj, vibraci nebo citronelu, dělá všechny stejnou věc: připojí ke štěkání nepříjemnost. To funguje v tom smyslu, že štěkání ubude, a proto se ty obojky prodávají.

Problém je, co u toho zůstane nedotčené. Pes neštěká pro radost ze zvuku. Štěká, protože mu je v přítomnosti toho druhého psa nepříjemně, a toho druhého psa obojek neřeší. Přidáš k nepříjemnému psovi nepříjemný pocit na vlastním krku a nepohoda se sečte, ne odečte.

A pak je tu druhá, praktičtější věc. Štěkot je varování. Je to to, co pes dělá, než udělá něco jiného, a je to jediný signál, který dostaneš dopředu. Když se potlačí, nezmizí ten pocit pod ním, zmizí varování před ním. Pes, který se naučil neštěkat a pořád se necítí dobře, je pes, u kterého už nevíš, kdy jsi za hranou.

Strach, nebo vztek

Zvenku to vypadá stejně a rozdíl rozhoduje o tom, co pomůže. Nedívej se na štěkot, ale na to, co se děje ve chvíli, kdy je druhý pes za rohem.

U frustrace to spadne rychle. Pes se vytřepe, přičichne k trávě a jde dál, jako by nic. Když druhého psa uvidí, tělo jde dopředu, ocas nahoru, uši dopředu. Chce k němu a nemůže.

U strachu to doznívá. Pes se ještě ohlíží, zůstává tuhý a nevezme kousek, který doma bere bez řečí. Tělo šlo před štěkotem dozadu nebo se zastavilo. To, že přestane brát jídlo, je nejjasnější známka stresu, jakou dostaneš.

Co s tím dělat

Klíč není odnaučit štěkot, ale vzdálenost. Každý pes má vzdálenost, na kterou ještě jiného psa vidí a zvládne přemýšlet. Za ní ne. Všechna práce se dělá za tou hranicí, ne pod ní.

Prakticky: uvidíš druhého psa dřív než tvůj, tak hned přejdi na druhou stranu, za zaparkované auto nebo za plot, a dávej psovi něco dobrého po celou dobu, co je ten druhý na dohled. Neslibuješ mu tím, že štěkot přestane. Učíš ho, že pes v dálce znamená něco dobrého a že nemusí nic zařizovat.

Jde to po týdnech, ne po vycházkách. V těch týdnech chod v časech a na místech, kde psy skoro nepotkáš, i když to vypadá jako kapitulace. Dvacet klidných vycházek naučí psa víc než jedna, ve které to třikrát přeteče.

Před vjezdem na cvičák

Nejhorších třicet sekund má reaktivní pes na parkovišti před cvičákem. Za plotem jsou psi, kolem chodí lidé s dalšími psy, a člověk automaticky zkrátí vodítko a utáhne ruku. Pes tu ztuhlou šňůru přečte dřív, než vystoupíš z auta.

Co pomáhá: nechat psa v autě, dokud se před vchodem neuvolní místo, jít dovnitř dál od plotu, a vodítko držet povolené i když se ruka chce sevřít. A říct to instruktorovi. Na většině cvičáků je zvykem reaktivnímu psovi udělat místo, když se ví, že ho potřebuje.

Stejné pravidlo platí u veterináře a u vjezdu do parku. Není to o tom, být neviditelný, ale o tom, aby první minuta nezačala tím, že se pes dostane pod svou vzdálenost, protože pak už zbytek hodiny dohání sám sebe.

Co udělá vybavení a co ne

Žádný obojek, vodítko ani postroj tohle nevyřeší. Kdo ti tvrdí něco jiného, prodává ti něco jiného.

Co vybavení dělá, je bezpečí v těch týdnech, než se to zlepší. Pes, který na vodítku vyskočí, položí v tu chvíli sílu do jednoho místa na krku, a širší popruh ji rozloží na větší plochu než úzký. Přezka na Tacticalu je testovaná do 360 kg a to není marketing, ale rezerva pro pět špatných sekund. Když se to děje často, chod na postroji a obojek si nechej na identifikaci. A vezmi krátké vodítko místo samonavíjecího, protože vzdálenost od druhého psa je přesně ta věc, kterou chceš mít v ruce.