Stopovačka, flexi, nebo pevných 1,5 m: co pes cítí na vodítku

Když Čech kupuje vodítko, nekupuje tah. Kupuje délku. Nejhledanější vodítko u nás je stopovací, hned za ním flexi a přepínací, a teprve daleko za nimi otázka, co dělat, když pes tahá. To je opačné pořadí než v Německu a stojí za tím něco praktického: délka rozhoduje o tom, co pes na vodítku vůbec cítí.

Napnuté a povolené jsou dva stavy, ne jeden

Pes čte vodítko tahem. Když je šňůra napnutá, cítí to, a když povolí, cítí i to. Celá komunikace na vodítku stojí na rozdílu mezi těmi dvěma stavy, a pokud jeden z nich nikdy nenastane, nemá druhý co znamenat.

Nejčastější zvyk je držet vodítko napnuté celou dobu. Pes se opře dopředu, člověk se opře dozadu, šňůra je pořád tuhá, a oba si myslí, že začal ten druhý. Za pár týdnů máš psa, který tahá, ne protože chce, ale protože se po gramech naučil, že napnutá šňůra je normální stav vycházky.

Proč flexi ten rozdíl smaže

Tady je délka konkrétní a měřitelná. Samonavíjecí vodítko má v cívce pružinu, která šňůru celou dobu navíjí zpátky. To znamená, že pes cítí tah nepřetržitě, konstrukčně, i když ho člověk vůbec netahá. Za celou vycházku nezažije jediný okamžik, kdy by vodítko nic neříkalo.

Na flexi se proto nedá učit chůze na povoleném vodítku, i kdyby se člověk snažil, jak chce. Není to výtka majitelům, je to popis mechaniky. Na volný pohyb v bezpečném terénu flexi svoje využití má; na učení ne.

Deset metrů a půldruhého metru učí něco jiného

Stopovací vodítko dělá opačnou chybu než flexi, když se použije na chodníku. Deset metrů dá psovi dost místa na to, aby se rozeběhl, a pak dojede na konec šňůry v rychlosti. Ten náraz není informace, je to překvapení, a pro krk je horší než jakýkoli klidný tah.

Ve svém oboru je stopovačka výborná. Na stopě, na výcvikové ploše, na volné pastvině dá psovi rádius a člověku pojistku. Jenom to není nástroj na to, aby se pes naučil chodit u nohy.

Naše vodítko je pevných 1,5 m, jedna délka, bez navíjení. Na chodníku je to ta vzdálenost, ve které se povolená šňůra pozná od napnuté hned, a to je jediná věc, kterou od vodítka na učení potřebuješ.

Krátký tah a puštění

Když už šňůra ztuhne, nejde o to zatáhnout víc ani vodítko pustit. Jde o to, jak dlouho tah trvá.

Trvalý tah držený sekundy nebo minuty se stane pro psa šumem. Vyladí ho, opře se do něj a jde dál, protože se v jeho světě nic nezmění, když je tah zapnutý nebo vypnutý. Krátký tah a okamžité puštění je něco jiného: půl sekundy lehkého napnutí a v momentě, kdy pes povolí, otočí hlavu nebo udělá krok k tobě, tah zmizí. To puštění je odměna.

Prakticky: zastav se, zapři nohy a drž lehce, ne trhavě. Čekej. Jakmile pes ubere, šňůra povolí a jde se dál. Padesátkrát za sebou a pes začne chápat, že napnuté vodítko je otázka, na kterou existuje odpověď.

Ruka je součást vodítka

Tah nezačíná u psa tak často, jak si lidé myslí. Začíná v ruce, a je to ta část soustavy, kterou má člověk plně pod kontrolou a nekontroluje ji.

Vodítko namotané na dlaň nebo držené v napjaté paži přenáší na psa každé cuknutí, každý úkrok a každé sevření prstů, protože mezi rukou a obojkem není nic, co by to ztlumilo. Vodítko držené za poutko s uvolněným loktem a s rukou u těla naopak funguje jako tlumič: drobný pohyb člověka se ve visící šňůře rozpustí a k obojku vůbec nedojde.

Zkouška, která to ukáže za deset sekund: postav se, drž vodítko obvyklým způsobem a nech psa stát. Podívej se na šňůru. Když mezi rukou a obojkem není žádný prověs, tak drž jak chceš, pes cítí tebe celou dobu.

Dva lidé, dvě různá vodítka

Pes chodí s víc lidmi a každý má jinou ruku, což u tahu není detail. V praxi to vypadá tak, že s jedním člověkem pes tahá a s druhým ne, a doma se z toho vyvodí, že jednoho posloucha víc. Ve skutečnosti jeden z těch dvou drží šňůru napnutou od začátku vycházky.

Jde to ověřit bez hádky: ať oba udělají tu samou zkoušku s prověsem a řeknou si, co viděli.

Hmotnost vodítka a co dělá

Těžké vodítko visí mezi tebou a psem hlouběji a vytváří lehký tah i ve chvíli, kdy nikdo netahá. Pes ho cítí pořád a signál se tím rozmělní. Naše Classic vodítko je 20 mm na menších velikostech a 25 mm (L/XL; S/M: 20 mm) na větších, Puppy 15 mm, Tactical (Vyrobeno společností Squffy) 25 mm zesílené. Cíl není jít co nejlehčeji, ale mít vodítko tak lehké, aby povolení bylo pro psa opravdu povolení.

U silných plemen se ta rovnice obrací: tam se vyplatí šířka a pevnost. Žabí karabina na Tactical vodítku je testovaná do 907 kg, což u čtyřicetikilového psa není marketing, ale rezerva. Přezka na obojku je jiný díl a má jiné číslo, 360 kg.

Co nevyrábíme

Děláme jednu délku vodítka a je poctivé říct, čím není. Není to stopovačka, není to flexi ani samonavíjecí, není to přepínací vodítko s několika délkami a není to výstavní vodítko. Nemá amortizér, takže na canicross a běh se psem, kde se pružná část opravdu hodí, není. A není to spojka pro dva psy, i když je to u nás hledaná věc.

Když šňůra ztuhne pokaždé, když se objeví jiný pes, nejde o délku ani o materiál. To je jiný problém a pomůže na něj cvičitel, který pracuje pozitivně, ne jiné vodítko.