Chůze u nohy je cvik. Volné vodítko je něco jiného

Kdo byl s mladým psem na cvičáku, učil se chůzi u nohy. Pes u kolena, hlava nahoru, pozornost na člověku, přesná pozice. A pak se šlo domů a na chodníku z toho nezůstalo nic, což není selhání psa ani instruktora. Chůze u nohy a chůze na volném vodítku jsou dvě různé věci.

Co je chůze na volném vodítku

Pes jde vedle tebe, kousek před tebou nebo kousek za tebou, na tom nezáleží, a vodítko mezi tebou a psem visí do mírného písmene J. Žádný tah, žádné napnutí. Karabina u obojku se při chůzi mírně kolébá, místo aby ukazovala dopředu jako tažné lano.

Pes u toho může očuchat sloup, zastavit se a podívat na kolo, popojít metr dopředu a vrátit se. Dohoda je jednoduchá: šňůra zůstává povolená. To je celé.

Chůze u nohy je proti tomu sportovní cvik s pevnou pozicí a s pozorností nahoře, který se cvičí a posuzuje. Je to náročnější a na vycházku ho nikdo nepotřebuje. Zaměnit ty dvě věci je nejčastější důvod, proč to lidem nefunguje: cvičí těžkou verzi a chtějí lehký výsledek.

Proč je to základ všeho ostatního

Skoro každá další věc na vycházce stojí na tomhle. Přivolání na dlouhém vodítku, klidné projití kolem cizího psa, sezení u kavárny, práce na volno. Všechno předpokládá, že se pes umí pohybovat, aniž by tě táhl, protože pes, který tahá, je už předem vybuzený a nemá odkud přidat.

A je v tom zpětná vazba, kterou většina lidí přehlédne. Když je vodítko napnuté, pes tlačí do nepříjemného a je za to odměněný, protože se k tomu pachu, ke psovi nebo k rohu doopravdy dostane. Každá vycházka na napnutém vodítku učí, že tahání funguje. Každý krok na povoleném učí opak.

Kolik to zabere

Řekneme to na začátku, protože se to většinou neříká: u běžného psa jsou to asi tři měsíce každodenního cvičení, než to bude spolehlivé, a u dospívajícího psa nebo u plemene s velkým tahem víc. Není to věc na jeden víkend ani na jedno sezení s cvičitelem.

Pět minut místo jedné bitvy

Nefunguje to na čtyřicetiminutové vycházce do parku, protože tam je pes vybuzený a odměna za tahání je všude kolem. Funguje to na nejnudnějším místě, jaké máš po ruce: kus asfaltu u domu, dvůr, garážové stání.

Vyjdi na tři kroky. Drží se prověs? Označ to slovem nebo kouskem. Ztuhla šňůra? Zastav a stůj, bez trhnutí a bez otáčení psa dokola, a rozejdi se teprve ve chvíli, kdy pes ubere sám. Deset minut je horní hranice; hlava se u toho unaví dřív než nohy a výběh to nenahrazuje.

Až pes udrží dvacet klidných kroků v tichu, přidej jednu rušičku. Ne tři. Jednu.

Dvě věci, které to boří

Samonavíjecí vodítko. Flexi má v cívce pružinu a ta drží šňůru pod stálým napětím sama od sebe. Volné vodítko se ale učí právě z toho, že se občas nic nedrží, a na flexi ten stav prostě nenastane. Není to o snaze, je to konstrukce; rozebíráme to podrobněji u tahu na vodítku.

Nesouhlas doma. Když jeden člověk v domácnosti zastavuje při napnutí a druhý jde dál, pes se učí, že to závisí na tom, kdo drží vodítko. To je pravda a naučí se to spolehlivě, jen to není to, co jsi chtěl.

Dospívání to vrátí o dva měsíce

Mezi šestým a čtrnáctým měsícem to u většiny psů přestane fungovat, i když to předtím fungovalo. Není to zapomenutí a není to vzdor. Svět je najednou zajímavější, než byl, a odměna za tahání vzrostla, zatímco odměna za chození vedle tebe zůstala stejná.

Co v té době dělat: ubrat obtížnost, ne přidat důslednost. Vrať se na to nudné místo, zkrať sezení a přijmi, že pár týdnů budeš cvičit něco, co pes zvládal už v pěti měsících. Kdo v tomhle období přitvrdí, dostane psa, který na napnutém vodítku ztuhne, ne psa, který povolí.

Jak poznat, že to jde dobře

Nekoukej na to, jak dlouho pes vydrží u nohy, ale na to, jak rychle se po napnutí vrátí. Na začátku to trvá deset sekund a pes se přitom ohlíží po tom, co ho tam táhlo. Po několika týdnech je to sekunda a pes se ani nezastaví. To je ten pokrok, a je vidět dřív než jakákoli vzdálenost.

Co vybavení dělá a co ne

Výcvikové vodítko u nás nekoupíš a dlouhé vodítko ani stopovačku taky ne. Děláme jedno vodítko, pevných 1,5 m, a to je délka na chodník. Poznámka pro úplnost: na volném prostoru učí volnou šňůru dlouhé vodítko rychleji než krátké, protože pes na jeho konec nedojede tak často. To je ale úvaha o délce a rozebíráme ji jinde.

Co obojek udělat může: sedět tak, aby signál byl čitelný. Volný obojek se otáčí a vyhrne se na krku výš, takže tah pokaždé přijde z jiného úhlu, a pes se pak učí z něčeho, co se mění. Dva prsty naplocho pod popruhem, a je to.

Co obojek udělat nemůže: naučit psa cokoli. Výcvikový obojek se v Česku hledá řádově víc než výcvikové vodítko a my ani jedno neděláme; tady bychom neměli co nabídnout, i kdybychom chtěli.