Psí známka na obojek, evidenční známka a čip

Nejdřív o čem tenhle článek není. Psí známka v češtině znamená taky tu vojenskou, dvě plíšky na kuličkovém řetízku, kterou nosí lidé, a hledá se poměrně často. Tady jde o gravírovanou identifikační známku, která visí psovi na obojku. Ne o přívěsek a ne o army zboží.

A hned na to otázka, kterou lidé skutečně píšou: pasuje známka na obojek, který už mám? Ano. Cvakne na D-kroužek a D-kroužek je na každém běžném obojku, na našem i na tvém současném. Nekupuješ k ní nic dalšího.

Jméno v popruhu a číslo na známce

Vyšité jméno a známka nejsou dvě verze téhož. Jméno je to, co cizí člověk přečte první, a mění to, co udělá. Volání hej, ty jeden na psa v parku nefunguje. Volání Fíku, pojď sem, hodnej, přečtené z krku, vytočí psovi hlavu skoro vždycky, a to je rozdíl mezi tím, že se pes nechá vzít, a tím, že vyrazí přes silnici.

Jméno taky okamžitě říká, že pes někomu patří. Pes bez obojku vypadá jako pes bez pána. Pes s vyšitým jménem vypadá jako pes, který se ztratil, a lidé se k těm dvěma chovají úplně jinak.

Známka je ta druhá polovina a pracuje jinak: nedělá nic, dokud se něco nestane, a pak funguje hned, protože nálezce z ní přečte telefonní číslo a zavolá. Jedno je na tu chvíli, druhé na ten telefonát.

Tři věci a každá umí něco jiného

V Česku můžou psovi viset na jednom kroužku dvě různé známky a pod kůží má ještě třetí věc. Nemíchají se a nezastupují se.

Evidenční známku vydává obec proti poplatku za psa a v mnoha městech ji pes nosit má. Je to doklad, že je pes přihlášený, ne kontakt na tebe, takže gravírovanou známku nenahrazuje a naopak.

Co říká zákon a co ne

Registrovaný čip je u psů v Česku povinný. Viditelná známka s kontaktem povinná není a nikde u nás nenapíšeme, že je zákonné minimum, protože to není pravda. V Británii to platí a v Česku ne, a to je typ věty, kterou má cenu psát pro každou zemi zvlášť.

Praktický rozdíl mezi čipem a známkou je v tom, kdo je umí přečíst. Čip potřebuje čtečku a někoho, kdo psa dopraví tam, kde ta čtečka je. Známka potřebuje telefon a jednu minutu. První hodina po ztrátě je ta, ve které se pes vrací nejčastěji, a v té hodině se ke čtečce většinou nikdo nedostane.

Kolik věcí smí viset na jednom kroužku

Praktická otázka, kterou nikdo nepokládá, dokud nemá na psovi tři věci: kolik toho D-kroužek unese a kdy už je to moc. Nosnost není problém, ale cinkání a zamotávání ano.

Rozumné maximum jsou dvě věci: gravírovaná známka a evidenční známka od obce. Když se k tomu přidá třetí přívěsek, začnou se navzájem otáčet a překrývat, takže se ta nejdůležitější z nich nedá přečíst, aniž by ji člověk držel v prstech. A přesně to nálezce u cizího psa dělat nechce.

Když už tři věci být musí, dej tu s telefonním číslem na kroužek jako první, aby ležela nejblíž k popruhu a byla vidět i tehdy, když se ostatní zamotají.

Unese kroužek známku i vodítko?

Unese, a je to jediné místo, kde se ty dvě věci potkávají. D-kroužek na našich obojcích je ze slitiny zinku a je do popruhu zašitý, ne přinýtovaný, takže na něm může viset známka a zároveň se na něj zapíná karabina vodítka.

Co se stane v praxi: karabina se při chůzi otáčí a naráží na známku. Není to závada, ale je to zdroj toho cinkání, které lidem vadí, a taky důvod, proč se hrana známky opotřebí právě z té strany, která je ke karabině. Když ti to vadí, dej známku na kroužek tak, aby ležela na opačné straně, než odkud přichází vodítko.

Na cizím obojku zkontroluj jednu věc: jestli kroužek není jen zahnutý drát bez svaru. Takový se pod tahem rozevře, a to je horší problém než cinkání.

Kdy stačí jedna věc

Když pes chodí v postroji a obojek slouží jen jako nosič identifikace, je vyšité jméno a známka pořád rozumná kombinace, protože obojek zůstává na psovi i doma. Když je to naopak pes, který nikdy neopustí zahradu, obstojí i známka sama na obyčejném obojku.

Co nedoporučujeme nikomu: jen čip. Není to proti zákonu, naopak, ale je to jediná varianta, kde nálezce nemá co přečíst, a nálezce je ten, kdo psa vrací.